Déjà vu

Enric Jardi

Enric Jardi je grafik, který se cítí být své práci velmi zavázán. Neustále přemítá o funkci grafiky a designu všeobecně, na svých webových stránkách analyzuje veškeré dokončené projekty svým osobním a tak trošku ironickým pohledem na svět obrazové tvorby. Jeho parketou je redakční design a typografie, také se velmi intenzivně věnuje výuce na dvou katalánských univerzitách a od roku 2005 předsedá ADG-FAD (Asociace uměleckých režisérů a grafických designrérů).

Po ukončení studia grafického designu na škole Escuela Elisava de Barcelona založil studio Propaganda, které však v roce 1998 opustil a vydal se na sólovou dráhu. Jeho ilustrace pravidelně vychází v největších katalánských denících La Vanguardia a El Público a velmi úzce spolupracuje především s nakladatelstvími pro něž navrhuje obálky knih. Jeden z jeho největších projektů přišel v roce 2005, kdy se svým kolegou z oboru přepracovali grafickou stránku severoamerických deníků Chicago Leader a Boston Phoenix.

V roce 1991 založil společně i s dalšími grafiky typografickou skupinu Type-O-Tones, která mimo jité vyvíjí fonty dále distribuované společností Font Shop. Nedávno také vydal knihu „Dvaadvacet rad ohledně typografie a dvaadvacet věcí, které se nikdy nesmí udělat s písmeny“.

Marta Fernandéz

Tato mladá interiérová a textilní návrhářka objevila svoji vášeň už v sedmi letech. Nakupovala tenkrát s maminkou a zcela ji uhranul vzor šatů ve výloze. Už tehdy věděla, že našla svoji parketu.

O mnoho let později se takovým dalším důležitým podnětem stalo auto pomalované geometrickými vzory, které spatřila při prezentaci školy Escuela Massana de Barcelona, kde chtěla studovat. To nakonec rozhodlo o její specializaci na potisk i budoucí profesi. Později své vzdělání rozšířila o studium interiérového designu, díky kterému může měnit rovné čáry plánů v prostor a reálnou kompozici. I přesto však cítí větší pohodu a tvůrčí svobodu na poli textilního designu.

Čtyři roky pracovala jako návrhářka potisků pro firmu Prenatal, která se zaměřuje na malé děti a byla finalistkou několika soutěží v textilním návrhářství. Jmenujme například soutěž vyhlášenou muzeem umění Museo Nacional d´Art de Catalunya. Momentálně se za novými projekty chystá přestěhovat do Londýna, kde by také ráda založila svoje návrhářské studio.

Sophie Leblanc

lustrátorka z přesvědčení, to je Sophie Leblanc. Studovala architekturu a interiérový design ve Francii a Itálii, spolupracovala s mnoha studii v Miláně a Bruselu, ale v 2003 se rozhodla dát svému životu nový impuls. Za sluncem a inspirací se přestěhovala do Barcelony, kde veškerou svoji tvůrčí energii věnuje ilustraci.

Začala sice jako architektka, ale záhy tento obor opustila, protože jí nedával takový tvůrčí prostor jako ilustrace, která jí sedí daleko lépe. V tomto oboru začala sérií obrázků pro ženský časopis Woman, po kterém přišla práce také pro Mood, Elle, Marie-Claire aj. Dalším krokem byly pohlednice, plakáty a knihy, především dvousvazková kniha o dějinách módy vydaná nakladatelstvím Ediciones Milan. Vytvořila také několik kreseb pro značky jako Montblank, Phildar nebo Lacoste.

Sophie popisuje svůj styl jako velmi ženský a poetický a přiznává, že čerpá inspiraci také ze světa secese. Při kreslení střídá několik metod, přičemž vytváří různé vrstvy, které do sebe ve finále komponuje. Vždy začne kreslit tužkou nebo pastelkou, potom obtáhne některé tahy perem a vše naskenuje. Na počítači potom přidává barvy a textury, které sbírá z různých časopisů a knih. Vznikají tak obrázky jemných a měkkých linek s velkým důrazem na detail, kde hlavními protagonistkami jsou téměř vždy mladé ženy.